Doporučení týdne: Česko musí usilovat o výborné bilaterální vztahy s Německem a Polskem

. Téma: .

V české veřejné debatě se objevují hlasy volající po oslabení českého důrazu na Visegrádskou čtyřku, či dokonce po jejím formálním opuštění. Jako hlavní argument zaznívá, že neliberální aktivity vlád ve Varšavě a Budapešti vrhají na Česko špatný obraz. 

  • Tento argument je sice do jisté míry pravdivý, nicméně pro budoucí směřování české evropské politiky jsou středoevropští partneři klíčoví zejména geopoliticky, i když s jejich některými kroky v domácí politice budeme nesouhlasit. Jak nás učí česká historie, vztahy se sousedy a zejména s Polskem jsou pro obranu Česka nepostradatelné.
  • Vzhledem k výraznému odporu českých občanů i většiny politické reprezentace k rychlému přijetí eura a kvótám na relokaci žadatelů o azyl je téměř jisté, že se ČR nestane v řádu jednotek let členem Eurozóny, ani se nebude účastnit hlubší unijní integrace například v azylové a migrační oblasti. Fakticky tak zůstane mimo unijní “tvrdé jádro”.
  • V této situaci by se česká evropská politika měla držet tří principů:
  1. Musíme hrát roli pragmatického mostu mezi politicky liberálním Německem a čím dál více konzervativním Polskem, jakkoliv to bude náročné a složité. Česko je zejména klíčovým Německem považována za nejliberálnější a nejrozumnější středoevropskou zemi, což je možné prohlubovat i vzhledem k nezávisle se na nás zhoršujícím se vztahům na ose Berlín-Varšava.
  2. Naopak bilaterální vztahy s Polskem čeští politici v posledních letech výrazně neprosazovali, čeští politici si s Varšavou neví rady. Pro české národní bezpečnostní zájmy je však zásadní mít výborné vztahy s Polskem zejména kvůli ruské hrozbě, vůči které má Varšava přirozenou ostražitost a také jedinou reálně významnou armádu v regionu.
  1. Česko své středoevropské partnery potřebuje k prosazování v některých oblastech, nicméně by i s cílem rozmělnovat negativní obraz Visegrádu u některých západoevropských elit dávalo smysl příležitostně rozšiřovat visegrádskou spolupráci právě o partnery, s kterými sdílíme podobné pozice – například s Rakušany odmítavý postoj k masové migraci, nebo s Rumuny ostražitost před hrozbou z Ruska.