Migration Policy Watch 13.4.2017

,

Migration Policy Watch je pravidelný, týdenní brief skupiny Migration Policy Task Force, která sdružuje sociology, politology, právníky a experty na evropskou integraci. Zprostředkovává tak expertní čtení krize evropského migračního a azylového systému.

VÝBĚR

CÍL PRO RELOKACI SNÍŽEN NA PĚTINU

V září 2015 přijala Rada ministrů vnitra dva balíčky na relokaci celkem 160 000 osob, které mají dle mezinárodního práva jednoznačný nárok na mezinárodní ochranu. Všechny státy se však ani zdaleka během uplynulého roku a půl nepřiblížily své „kvótě“, i když se relokace neustále zrychlují. Evropská komise, která za relokačním mechanismem dlouhodobě stojí coby projevu principu sdílení břemene v rámci EU, avizovala, že cílovým číslem pro relokaci z Itálie a Řecka je přibližně 33 840 žadatelů o azyl (do konce září 2017). Důvodem pro snížení celkového cíle je snížení počtu lidí, kteří jsou k relokaci oprávněni, než předpokládaly původní odhady. K 10. dubnu státy EU relokovaly z Itálie 5001 žadatelů, z Řecka 11 339 žadatelů. Státy by se tak mohly nově vytčenému cíli přiblížit. Taktiku Komise lze také číst tak, že pozitivnější výsledky těchto ad-hoc relokačních mechanismů by mohly přispět k pozitivnějšímu vyjednávání o trvalé zavedení relokačního mechanismu do reformy dublinského systému ruku v ruce s rozvojem ochrany hranic a vnější dimenze evropské migrační a azylové politiky.

VZTAHY EU – TURECKO A SPOLUPRÁCE NA MIGRACI

Na základě dohody EU – Turecko o spolupráci na migraci z března 2016 došlo nepochybně ke snížení migračních toků z Turecka po východní středomořské trase na minimum. Letos zatím po této trase dorazilo na řecké ostrovy ve srovnání s rokem 2015 a 2016 pouze přes 4 300 osob.

Od uzavření dohody bylo z řeckých ostrovů navráceno téměř 1000 osob a státy EU z Turecka přesídlily přes 4 600 syrských uprchlíků (mechanismus 1:1 a humanitární přesídlování za zastavení nelegálních migračních toků z Turecka). Nejvíce se na přesídlování podílely Německo, Nizozemí a Francie.

V polovině dubna by měl řecký Vrchní soud v Athénách vynést rozsudek o tom, zdali lze Turecko považovat za třetí bezpečnou zemi (tedy bezpečnou pro syrské uprchlíky a další, kteří jsou z řeckých ostrovů do Turecka vraceni) a lze do něj syrské žadatele o azyl nuceně vrátit. Tento rozsudek může dohodu, která je od počátku kritizována, ale o kterou zároveň EU vzhledem ke zkušenostem z roku 2015 stojí, podrýt, nebo naopak potvrdit.

Co se týče uvolnění vízového režimu pro Turecko (schengenská „turistická“ víza na 90 dní), i nadále zůstává oboustranný status quo.  Členské státy v únoru přijaly revizi suspenzivního mechanismu, který umožňuje lepší reaktivitu pro znovuzavedení vízové povinnosti. V polovině března turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu avizoval, že turecká vláda připraví konečný text, podle kterého bude buď dohoda plně implementována, nebo zcela zrušena.

Evropa napjatě očekává, jak se vyvine situace v Turecku a jak bude muset EU reagovat s ohledem na geopolitiku, ale také na spolupráci regionů na migraci. V kontextu nedělního referenda o změně ústavy vydal think-tank Evropské hodnoty následující doporučení: Pokud Erdoganovo referendum projde, EU by měla okamžitě ukončit přístupové rozhovory s TureckemV únoru think-tank Evropské hodnoty také vydal  podklad pro Národní konvent o EU a podílel se na formulaci doporučení Národního konventu k témuž tématu.


MIGRACE A EU

Migrace a vnitřní bezpečnost byly hlavním tématem neformálního setkání Evropské rady v únoru na Maltěbřeznového summitu v Bruselu i  březnové Rady ministrů vnitra. I nadále dochází k rozvoji ochrany vnějších hranic, Společného evropského azylového systému a spolupráce se třetími zeměmi. Evropská komise vydala v březnu své doporučení a další akční plán na zefektivnění návratů.

Nově Komise publikovala 11. zprávu o přesídlování a relokaci (factsheet zde) vyplývající ze závazků z léta 2015. Dále také Komise vydala sdělení na ochranu migrujících dětí. EU se vedle toho věnuje přibližně 10 tisícům „ztracených dětí“, z migrační vlny – hledat je bude pomocí Schengenské informační databáze SIS a otisků prstů (databáze EURODAC).

 

SITUACE V LIBYI

Situace v Libyi i nadále zůstává vážným předmětem evropské debaty. Dle dat UNHCR k 12. dubnu 2017 se za letos dostalo přes Středozemní moře do Evropy zatím necelých 33 tisíc migrantů. Osmdesát procent z nich vyplulo z Libye. Podle odhadů německého ministra pro rozvojovou pomoc Gerda Müllera by počet afrických běženců připlouvajících přes Středozemní moře do Evropy mohl v roce 2017 dosáhnout až 400 tisíc.  Dle odhadů orgánů EU a řady evropských institucí až 300 tisíc migrantů v Libyi je připraveno migrovat do Evropy. Dle průzkumů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) 60 % z přibližně 700 tisíc až 1 milionu migrantů, včetně vnitřně vysídlených lidí, nemají v úmyslu pokračovat dále do Evropy. Interview IOM vedla s více než 8 tisíci lidmi. Spory a různé pohledy jak uvnitř Libye, kde je vyvíjen tlak na OSN i EU podporovanou Vládu národní jednoty (GNA) opozicí a parlamentem usazeným v Tobrúku, tak i mezi EU a Libyí ohledně migrace stále přetrvávají. Na nátlak libyjského parlamentu libyjský Nejvyšší soud zrušil bilaterální spolupráci Libye a Itálie, kterou GNA uzavřela s Itálií letos v únoru.   Spolupráce EU a Libye je ovšem pro obě strany zásadní. Libye je také epicentrem, kde dle UNICEF dochází ke zneužívání migrujících dětí.

ČLENSKÉ STÁTY EU NEJSOU POVINNY UDĚLOVAT HUMANITÁRNÍ VÍZA

Soudní dvůr EU (SDEU) v březnu rozhodl, že členské státy nejsou dle evropského práva povinny udělovat humanitární víza těm třetím osobám, které chtějí vstoupit na území EU, aby požádaly o azyl. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podala belgická Rada pro spornou cizineckou agendu poté, co belgické úřady zamítly žádost o udělení víza s omezenou územní platností. O víza z humanitárních důvodů požádal na belgickém velvyslanectví v libanonském Bejrútu syrský pár se třemi dětmi pocházející z Aleppa.

Rozsudek SDEU učinil navzdory stanovisku generálního advokáta SDEU Paola Mengozziho, který uvádí ve svém stanovisku následující:

Stanoviska generálních advokátů nejsou závazná, avšak SDEU se jimi zpravidla řídí.

Humanitární víza nejsou novou záležitostí a členské státy je mohou libovolně udělovat dle jejich národního práva. Evropské instituce se jimi také dlouhodobě zabývají v rámci revize tzv. vízového kodexu. Řada států je již v minulosti zkoušela aplikovat kvůli dublinskému systému a kvůli možnostem legální cesty žadatelů o azyl do Evropy. V praxi však nebyla humanitární víza nikdy plně rozvinuta a byla udělována jen výjimečně, v praxi zejména kvůli zatížení ambasád a dopadům na přesídlovací programy.

 

AKTIVITY HUMANITÁRNÍCH ORGANIZACÍ A PŘEVADĚČSTVÍ

Lednový Migration Policy Watch se věnoval tématu role humanitárních organizací v převaděčství. Evropská agentura Frontex ve své výroční zprávě Risk Analysis for 2017 publikované 15. února uvádí, že operace „search and rescue“ (SAR) blízko libyjských teritoriálních vod lákají mnohem více lidí na nebezpečnou cestu po moři směrem k Itálii. Zpráva uvádí, že operace SAR de facto napomáhají převaděčům realizovat jejich obchodní model za minimální náklady tím, že zvyšují šance migrantů dostat se úspěšně do Evropy. Operace SAR se tak řadí k seznamu dalších tzv. pull faktorů, jenž je využíván jak ze strany samotných migrantů, tak ze strany převaděčských sítí. Etická debata o nastavení migrační a azylové politiky a její obranyschopnost vůči zneužívání tak nadále zůstává živým tématem.


KOMENTÁŘ

KONEC MIGRAČNÍ KRIZE 2015 NEZNAMENÁ KONEC PROBLÉMU

Ačkoliv v globálním kontextu počet uprchlíků nebo migrantů jako takových přicházejících do Evropy lze vykládat jako nízký a zvládnutelný (kdy globálně se uvádí počet 65 milionů uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, přičemž 86 % z nich hostí rozvojové země), nevyřešené zůstává celkové, efektivní nastavení evropského azylového systému vně a uvnitř EU. Migrace zejména z Afriky, vyplývající z demografické, environmentální a politické situace, a zvládnutí centrální středomořské trasy je a bude pro Evropu dlouhodobou výzvou. Klíčové bude také téma přiznávání oprávněnosti žádat o mezinárodní ochranu v Evropě. Rozlišovat mezi tzv. ekonomickým migrantem a uprchlíkem dle Ženevské konvence je a pravděpodobně bude v případě Afriky (kde spolu environmentální, demografická, ekonomická a politická situace bezprostředně souvisí) velmi problematické.  Z migrační krize 2015 bychom si měli odnést poučení a pracovat s ním, nikoliv spoléhat na to, že by se situace nemohla opakovat.

Na problematiku upozorňuje shrnující text Jana Schrotha z Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), který zasazuje poslední trendy v migraci a v evropské migrační politice do globálního kontextu.

„V rámci celé Evropy přitom přes veškeré problémy stále existuje poměrně vysoká šance na to, aby i tzv. uprchlická krize, podobně jako krize jiné, vyvolala katarzi, která vyústí v pozitivní řešení. Kdy v jejím důsledku dojde k nastavení efektivního migračního systému Evropské Unie, který bude mimo jiné minimalizovat bezpečnostní rizika, ze kterých má veřejnost největší obavy. Evropa by tak měla být připravena na potenciální další migrační vlny. Ty mohou nastat v delším čase v důsledku klimatických změn, nedostatku vody a potravin ve spojení s populačním růstem v některých částech Afriky a Blízkého a Středního východu. Platí přitom, že tzv. environmentální uprchlíci nemají podle Ženevské konvence na azyl nárok,“ uvádí Schroth.

 

Autorský komentář výkonného ředitele think tanku Evropské hodnoty Radka Hokovského:

Povrchní pohled na meziroční pokles nelegální imigrace do EU a počet žadatelů o azyl (díky zatím stále ještě fungující dohodě EU-Turecko), může vést k dojmu, že problémy s masovou migrací jsou za námi. Tomu ale nic nenasvědčuje, podíváme-li se na faktory a trendy, na kterých jsou migrační vlny do Evropy založeny.

Global Trends: Paradox of Progress (vydaný v lednu americkou National Intelligence Council) je jen jednou z mnoha seriózních prognóz, které naprosto explicitně říkají, že vše nasvědčuje tomu, že situace v Africe a na Blízkém Východě se bude dále zhoršovat a bude nutit desítky až stovky milionů lidí k pohybu, velmi často do Evropy.

Demografické odhady OSN: Populace Afriky v následujících 3 dekádách se více než zdvojnásobí na 2,5 miliardy lidí – v těch nejchudších a nejkonfliktnějších státech (str. 1 a dále).

Frontex Annual Risk Analysis: EU pracuje se scénáři masové migrace a opakování situace z roku 2015 (str. 56).

Nezbývá než konstatovat, že migrace do Evropy, kterou jsme zažili v předchozích dvou letech, zůstává závažnou hrozbou pro EU a pravděpodobnost opakování migrační krize z roku 2015 je s ohledem na migrační potenciál na jedné straně a nástroje, které EU a členské státy mají a jsou ochotny použít, na straně druhé, stále relativně vysoká.“


DÁLE DOPORUČUJEME