Migration Policy Watch 6.2.2017

. Téma: .

Migration Policy Watch je pravidelný, týdenní brief skupiny Migration Policy Task Force, která sdružuje sociology, politology, právníky a experty na evropskou integraci. Zprostředkovává tak expertní čtení krize evropského migračního a azylového systému.

VÝBĚR

SUMMIT VE VALLETTĚ SE VĚNOVAL KLÍČOVÉ LIBYI

V pátek 3. února se premiéři a hlavy států EU sešli na neformálním summitu na Maltě. Evropská rada se ve Vallettě věnovala zejména migraci přes centrální středomořskou trasu z Libye do Itálie. Zatímco v roce 2016 se podařilo díky uzavření balkánské trasy a dohodě s Tureckem neregulérní migraci po východní středomořské trase téměř zastavit, naopak migrace do Itálie meziročně stoupla o 18 %. Za rok 2016 připlulo přes Středozemní moře do Itálie 181 000 migrantů, z nichž je většina ekonomických migrantů, kteří nemají nárok na mezinárodní ochranu. Naopak např. uspělo 20 % žadatelů z Nigerie, kde stále posiluje extremistické hnutí Boko Haram.

Libye je zemí, odkud aktuálně vyplouvá do Evropy 90 % migrantů. Jedním z řešení situace na centrální středomořské trase je výcvik a podpora libyjské pobřežní stráže, a také pohraniční stráže, která chrání jižní libyjskou hranici. Na výcviku tamních orgánů se podílí i ČR. „V první fázi projektu jsme přispěli více než milionem korun a naše finanční podpora bude pokračovat. Čeští experti zároveň působí přímo na velitelství celé mise,uvedl premiér Bohuslav Sobotka.  Kromě výcviku libyjské pobřežní stráže se ČR aktivně zapojuje do rozvojové pomoci, která směřuje do afrických zemí. ČR v letech 2015 – 2016 podpořila v Africe projekty v hodnotě více než 40 milionů korun.

Uzavření podobné dohody s Libyí, jakou má EU s Tureckem, není navzdory maltskému návrhu předmětem debaty. Jedná se o zcela rozdílnou situaci a podmínky, přičemž možnosti Libye jsou v tomto směru omezené. Dle serveru Euractiv „diplomaté připouštějí, že prosté zopakování loňské dohody s Tureckem není v zásadě možné kvůli situaci v Libyi a tamní slabé ústřední vládě. Unie proto chce například také podporovat komunity na libyjském pobřeží tak, aby tamní obyvatelé měli jiné možnosti obživy než spolupráci s převaděčskými gangy“.

Na rok 2017 vyčlenila Komise na financování projektů souvisejících s migrací v Libyi a severní Africe prozatím 200 mil. EUR. Dle komisaře pro migraci a vnitřní věci  Avramopoula je však vyjednávání s libyjskými úřady obtížné. Peníze pomohou financovat také monitoring hranic mezi Libyí, Čadem a Nigerem.

Klíčové body maltského prohlášení k migraci jsou:

  • Jedním z klíčových prvků udržitelné migrační politiky je zajištění účinné ochrany evropské vnější hranice a zastavení nelegálních migračních toků směřujících do EU;
  • Další prosazování společného prohlášení EU a Turecka z března 2016;
  • Podpora zemí podél západobalkánské trasy;
  • Posílení spolupráce s Libyí, přičemž stabilizace Libye je klíčová. EU chce i nadále podporovat prezidentskou radu a vládu Národní jednoty, kterou podporuje také OSN;
  • Další úsilí zaměřené na rozbití operačního modelu převaděčů;
  • Sledování alternativních tras a případných změn v činnosti převaděčů;
  • Posílení informačních kampaní a osvěty zaměřených na migranty v Libyi i v zemích původu a tranzitu;
  • Prohlubování dialogu a spolupráce v oblasti migrace se všemi zeměmi sousedícími s Libyí;
  • Další rozvoj vnější migrační politiky;
  • Další rozvoj návratové politiky, přičemž Komise hodlá předložit aktualizovaný akční plán v oblasti navracení (poslední akční plán v oblasti navracení Komise vydala 9. září 2015).

Summit ve své reportáži shrnuje Bohumil Vostal, zpravodaje České televize v Bruselu.

Situace migrantů v Libyi, včetně vnitřně vysídlených osob (IDPs), dělá dlouhodobě velké starosti humanitárním organizacím i EU. V Libyi se nachází 9 305 uprchlíků, 27 500 žadatelů o azyl a téměř 435 000 IDPs, Na 300 000 lidí čeká na přeplutí Středozemního moře do Evropy. Rada pro zahraniční věci přijala 6. února závěry, ve kterých Libyi vyzývá k ochraně lidských práv, a to zejména migrantů v detenčních zařízeních, ke zlepšení podmínek v přijímacích centrech a k posílení dobrovolných asistovaných návratů. Na nový informační přehled o vztazích EU a Libye se můžete podívat zde.

ÚČAST NA ČINNOSTECH TERORISTICKÉ SÍTĚ JE DŮVDODEM PRO ZAMÍTNUTÍ AZYLU

Na konci ledna vydal Soudní dvůr EU (SDEU) rozsudek
(C-573/14), dle něhož žádost o azyl může být zamítnuta, pokud se žadatel účastnil na činnostech teroristické sítě, přičemž „není nutné, aby žadatel o azyl osobně spáchal teroristické činy nebo k jejich páchání podněcoval či se na jejich páchání účastnil“.

Závěr SDEU říká, že uplatnění vyloučení z postavení uprchlíka se neomezuje na skutečné pachatele teroristických činů, ale může se vztahovat i na jednotlivce, kteří jsou zapojeni do činností náboru, plánování, přepravy nebo vybavování osob, které cestují do jiného státu, zejména za účelem páchání, plánování nebo přípravy teroristických činů.

Krátkou a přehlednou tiskovou správu, která rozsudek a jeho okolnosti shrnuje, naleznete zde.

Rozsudku se věnuje ve svém komentáři pro server EU Law Analysis také Steve Peers, profesor z britské University of Essex. Peers ve svém komentáři konfrontuje rozsudek a problematiku vyloučení z postavení uprchlíka s Ženevskou úmluvou, tzv. Kvalifikační směrnicí, předchozí judikaturou SDEU a evropským trestním právem. Dále se Peers věnuje problematice soudního procesu a jeho vlivu na vyloučení z postavení uprchlíka – zejm. pokud nebude obviněný odsouzen, nebo bude proces ještě probíhat či obviněný bude zproštěn viny. Peers se v komentáři také zabývá aplikací závěrů rozsudku při rozdílném vnímání a posuzování terorismu jako takového např. v zemí původu.

MALTA DOHODU NA REFORMĚ CEAS NOEČEKÁVÁ, S OPT-OUTY NESOUHLASÍ

Neformální Rada ministrů vnitra zasedala ve Vallettě 26 ledna. Hlavním tématem byla reforma Společného azylového systému (CEAS). Malta neočekává, že by se během jeho půlročního předsednictví podařilo unijním zemím dohodnout na reformě CEAS, zejména na reformě dublinském systému. Rozdíly ve vnímání azylové politiky se příliš liší, zejména postoj V4. Cílem předsednictví je posunout diskuzi. Maltský ministr vnitra Carmelo Abela nesouhlasí s konceptem opt-outů v reformě evropské azylové politiky. Všechny členské státy by měly akceptovat všechny principy, které budou v reformě dublinského systému zavedeny. Solidarita musí být skutečně solidární, nikoliv se solidaritou pouze nazývat, uvedl Abela s odkazem na koncept flexibilní / efektivní solidarity, který loni v listopadu představilo slovenské předsednictví. Maltské předsednictví však slovenský návrh nevylučuje a zvažuje jeho možnosti. Problematice konceptu efektivní solidarity a možnosti opt-outů jsme se věnovali v posledním Migration Policy Watch.

Zatímco rozdíly v chápání vnitřní struktury evropského azylového systému přetrvávají, hlavní pozornost EU se přesunula na zabezpečení vnějších evropských hranic, Libyi a snížení počtu příchozích neregulérních migrantů. Malta urguje, aby EU získala kontrolu nad migračními toky z Libye do letošního jara / léta.

Zabezpečení vnější hranice a řešení situace v zemích původu a tranzitu, které je nezbytné k reálnému omezení neregulérních migračních toků do Evropy, prosazuje také vláda ČR.  Tématu se rovněž dlouhodobě věnuje think-tank Evropské hodnoty, například v komentáři analytičky Programu pro soudržnou společnost Markéty Blažejovské.

RELOKACE:  KOMISE NEMÁ V ÚMYSLU ZAHÁJIT ŘÍZENÍ O NESPLNĚNÍ POVINNOSTI

V září 2017 by měla vypršet dvouletá lhůta pro přerozdělení 160 000 oprávněných žadatelů o azyl z Itálie a Řecka (dosud bylo relokováno pouze 12 tisíc žadatelů o azyl, přibližně 9 tisíc z Řecka a 3 tisíce z Itálie). Pozadu jsou všechny členské státy. Dle komisaře pro migraci a vnitřní věci Avramopoula (DG Home), je však velmi důležité přesvědčit všechny členské státy, aby relokovaly, nikoliv je negativně sankcionovat v řízení pro nesplnění povinnosti. Neiniciovat řízení pro nesplnění povinnosti lze také chápat jako krok Komise, jak nechat „otevřené dveře“ relokačním mechanismům v problematické reformě Společného evropské azylového systému (CEAS). Ty Komise s ohledem na cíle evropské integrace dlouhodobě prosazuje.

DEBATA O EXTERNALIZACI AZYLOVÉHO ŘÍZENIÍ POKRAČUJE

V unijních kruzích i v jednotlivých členských státech se rozvíjí koncepty na externalizaci počátečního azylového řízení.

Rakousko hledá možnosti offshorového systému, přičemž rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz dlouhodobě zastává obdobu australského modelu modifikovaného na evropské podmínky.

Německý ministr vnitra de Maizière se od loňského podzimu zabývá „screeningem“ žadatelů o azyl v zónách, které by mohly vzniknout vně EU – mělo by se jednat o koncept hotspotů mimo EU. Spolkové ministerstvo vnitra konkrétně cílí na Tunisko, kde by mohl vzniknout přijímací tábor, který by spravovalo OSN. Ti běženci, kteří by byli zachráněni ve Středozemním moři, by pak byli odvezeni zpět na africkou půdu – do záchytného tábora blízko libyjské hranice. Zde by měli možnost zažádat o azyl do evropských zemí. Koncept, kdy by měli zůstat běženci co nejblíže svým zemím, podpořila i dosud v tomto směru zdrženlivá kancléřka Merkelová.

Obdobný koncept od jara 2016 diskutuje s evropskými partnery také think tank Evropské hodnoty, jehož cílem je evropská udržitelná migrační a azylová politika v kontextu dlouhodobých výzev a perspektiv.

Policy Paper

Ani Evropská komise se takovému konceptu v principu nevyhýbá. Už v březnu 2015 se možností zřízení obdoby hotspotů v zemích tranzitu a původu zabývala, koncept podpořily např. i Itálie a Francie. Problémem jsou však realizační a lidské kapacity. Evropské delegace, které by mohly být v případě europeizace migrační a azylové politiky zmocněny k přezkumu žádostí o azyl, nemají dostatek lidských zdrojů a Komise sama nedisponuje dostatkem imigračních a azylových odborníků.

Kromě realizačních problémů by navíc mohlo dojít k zatížení takových zemí, pokud by se odmítnutí žadatelé o azyl odmítali vrátit do země původu.

CENTRÁLNÍ STŘEDOMOŘSKÁ TRASA A VÝVOJ V ITÁLII

Zatímco se díky uzavření balkánské trasy a březnové dohodě EU a Turecka podařilo migrační toky přes Egejské moře téměř zastavit, centrální středomořská trasa zažila rekordní rok. Za rok 2016 se po ní přeplavilo do Itálie rekordních 181 000 migrantů, z nichž převážná část byla nemá nárok na mezinárodní ochranu, a utonulo přes 4 500 lidí. Nejvíce migrantů (cca 36 tisíc, tj. 21 %) bylo z Nigerie, která je tak klíčovou zemí v rámci tzv. Partnerského rámce se třetími zeměmi pro migraci. Během roku 2016 bylo navráceno prozatím 2 tisíce Nigerijců a návratová politika do Nigérie zůstává i nadále problematická.

Pouze přes polovinu těch, kteří do Itálie dorazili, požádalo o azyl. Přestože migrace není novou záležitostí, dle EU se jedná o strukturální pohyby ze subsaharské Afriky, které nepoleví, dokud se nezlepší politická, bezpečnostní a ekonomická situace v zemích původu.

Na trase i nadále operují unijní lodě v operacích Triton a Sophia, a rovněž se zintenzivňuje práce s libyjskými vládními i nevládními orgány.

Bývalý italský premiér Matteo Renzi nesolidaritu a přístup členských států (zejména V4) dlouhodobě ostře kritizoval a nechal se slyšet, že Itálie další rok vlnu 150 tisíc migrantů nezvládne. Tvrdý postoj k migraci zaujal i současný premiér Paolo Gentiloni, který se chce v roce 2017 zaměřit na kontrolu identit a deportace a také na posílení detencí (navýšení detenčních kapacit pro realizaci návratové politiky ze 4 detenčních zařízeních na 20 v tomto roce). Důraz bude kladen také na lokální policejní složky, které jsou pro udržení situace pod kontrolou klíčové.

Den před pátečním summitem unijních lídrů ve Vallettě podepsal v Římě premiér Gentiloni s libyjským předsedou vlády Fayezem al-Serrajem dohodu na omezení migrace. Itálie s Libyí bilaterálně intenzivně spolupracuje. V lednu Itálie oznámila, že v libyjském hlavním městě Tripolisu po dvou letech znovu otevře své velvyslanectví, a také uzavřela s Libyí dohodu na oživení spolupráce v boji proti převaděčství, terorismu a obchodu s lidmi.

Evropská komise vydala v lednu sdělení Migration on the Central Mediterranean route Managing flows, saving lives, které se zaměřuje na situaci a její řešení právě na centrální středomořské trase (tiskovou zprávu naleznete zde).

DÁLE DOPORUČUJEME

V lednu se uskutečnilo další Světové ekonomické fórum v Davosu. V kontextu migrační krize doporučujeme následující záznamy diskuzí:

EVROPSKÁ POHRANIČNÍ A POBŘEŽNÍ STRÁŽ: V lednu vydala Evropská komise zprávu o akceschopnosti Evropské pobřežní a pohraniční stráže (tiskovou zprávu naleznete zde).

KOMENTÁŘ LAIY ORTIZ, MÍSTOSTRAROSTKY BARCELONY: EU by měla dát větší autonomii městům, která hostí běžence a uprchlíky. Taková města by měla získat i přímý přístup k evropským fondům pro přijímání a integraci uprchlíků, a nikoliv čekat na zdlouhavé, neefektivní centrální přerozdělování zdrojů. Rovněž navrhuje relokační mechanismus mezi samotnými městy, do kterého by se Barcelona měla zájem zapojit. Komentář si můžete přečíst zde.

QUILLIAM:   REFUGE: Pathways of Youth Fleeing Extremism:  „Islámští radikálové se cíleně snaží naverbovat nezletilé uprchlíky ještě před jejich cestou do Evropy. V nové studii to potvrdil renomovaný britský think-tank Qulliam, který se zaměřuje na boj proti extremismu. Organizace jako Islámský stát podle Quilliamu dávají uprchlíkům jídlo v táborech na cestě, nebo místo nich zaplatí pašerákům za přepravu přes moře. Think tank Quilliam mapoval i online propagandu extremistických organizací jako Islámský stát, Al-Káida, Al-Šabáb nebo Boko Haram. Během sledovaného půlroku se tam denně objevovaly apely na uprchlíky, aby se přidali k džihádu. Podle Quilliamu se také radikálové snaží uprchlíky získat v táborech v Jordánsku nebo Libanonu, kde nezletilým běžencům nabízejí až dva tisíce dolarů, nebo v severní Africe, kde nabízejí asi poloviční sumu“, uvedl k obsahu studie Český rozhlas. Studii věnuje pozornost také např. The Independent. Studii naleznete zde a její shrnutí si můžete přečíst zde.

Spoluautora studie, výkonného ředitele Quilliamu Harase Rafiqa, jsme měli možnost hostit na výroční konferenci HOMEAFFAIRS – Internal Security Forum Prague 2016, která se uskutečnila v Praze v listopadu 2016.