Diskuze by měla Strategii předcházet

. Téma: .

Při psaní kritické analýzy nové vládní Strategie působení ČR v EU jsme předpokládali, že se jedná o finální podobu strategie, podle níž má být v horizontu několika následujících let prakticky realizována česká politika v Unii. Ostatně i sám dokument uvádí, že jeho cílem „je definovat podobu a nástroje k naplňování aktivní evropské politiky České republiky.“ O to více nás překvapilo tvrzení autora reakce na naší analýzu, která vyšla na portálu Úřadu vlády. Za jeden z hlavních cílů dokumentu totiž považuje „vyvolání společenské debaty na téma role našeho státu“ v Unii. Neměla by ale vážně míněná a prakticky použitelná strategie být až výsledkem takové debaty?

 Autor reakce tak pouze konstatuje fakt, že přijetí dokumentu dostatečná diskuse nepředcházela. Což je škoda, protože od přijetí Programového prohlášení vlády, které deklaruje, že „Aktivní a koncepční evropská politika české vlády bude […] vycházet z Koncepce působení ČR v EU“, uplynuly již téměř tři roky. Na kvalitní veřejnou diskusi s opozicí a nevládními aktéry však nikdy není pozdě. Pokud však její vyvolání skutečně bylo záměrem dokumentu, proč je označen jako strategie?

 Bývá dobrou praxí v zahraničí i u nás, že před tím, než vláda přijme finální podobu nějaké strategii, na jejímž základě mají být realizovány konkrétní kroky, kabinet, příslušný rezort či expertní skupina zveřejní rámec strategie či bílou knihu. Ty jsou často výstupem odborných konzultací a podkladem pro širší společenskou diskusi. Přijetí samotné strategie je tedy až posledním krokem a nikoliv zahájením debaty.

 Ukázkový příklad tvorby národní koncepce jsme mohli sledovat na Ministerstvu obrany, které po necelém roce od Programového prohlášení vydalo Bílou knihu o obraně, na kterou po šestnácti měsících navázala široce prodiskutovaná Obranná strategie ČR. Podobně tomu bylo i v případě Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR (2012 – 2020), které předcházel obsáhlý materiál Rámec strategie konkurenceschopnosti vypracovaný předními experty z Národní ekonomické rady vlády.

 Již letmý pohled do textu Strategie působení v EU a výše uvedených strategií obrany a konkurenceschopnosti poskytne čtenáři dostatečné srovnání, aby mohl posoudit jejich rozdílnou kvalitu. My jsme však text Strategie studovali velmi pozorně, protože jsme přesvědčeni, že bez efektivního prosazování českých zájmů v EU nebude možné úspěšně realizovat národní politiku konkurenceschopnosti, ani obrany. Nicméně nepokládáme za smysluplné vyjadřovat se k řadě více či méně diskutabilních výtek, které vůči naší analýze vznesl autor reakce.

 Za férové však považujeme uznat, že jsme se v textu dopustili faktografické chyby ve větě o postoji českého předsedy vlády k fiskálnímu kompaktu. Premiér Nečas se skutečně nepřipojil k návrhu premiéra Cameron v březnu 2012, kdy se oba státníci pouze nepodepsali pod fiskální smlouvu. Pravdou ale zůstává, že český premiér podobně jako ten britský odmítl fiskální kompakt na neformálním summitu 30. ledna 2012.

 Závěrem bychom se rádi přiznali k tomu, že skutečně máme „hotový obraz vládní politiky“, jak autor správně pochopil. Hrdě se hlásíme ke skutečnosti, že naše kritická analýza vládní strategie opravdu vychází z konkrétní představy, jak by efektivní evropská politika ČR měla vypadat. Formulovali jsme ji už v červnu 2011 v obsáhlé publikaci Tajemství českého úspěchu v EU?!.

Radko Hokovský a Jakub Janda, think-tank Evropské hodnoty