Česká vláda by se měla postavit nebezpečným snahám vyšachovat NATO z pozice hlavního garanta obrany Evropy

. Téma: .
  • Česká vláda by měla k iniciativám na posílení evropské obranné a bezpečnostní politiky přijmout zásadový postoj vycházející ze třech hlavních principů:
    • Česká republika disponuje pouze jedním souborem sil, které lze nasadit v zahraničních misích (single set of forces)
    • V zájmu ČR není, aby v oblasti financí a kapacit docházelo k duplicitě mezi NATO a EU
    • Primárním garantem obrany českého státu a jeho občanů proti vnějšími nepřáteli je v rámci kolektivní obrany Severoatlantické Aliance.

Číst dále

Česká vláda by měla diplomaticky konfrontovat pro-ruské aktivity Maďarska

. Téma: .
  • Maďarská vláda systematicky bojkotuje praktický postup v pomoci Ukrajině napadené Ruskem. Vláda Viktora Orbána argumentuje bilaterálním sporem s Ukrajinou ohledně jazykového zákona. Na kritický postoj v bilaterální relaci má plné právo, nicméně mezi spojenci je již rozšířeno hodnocení, že Orbánova vláda tento věcný spor přehnaně zveličuje. V uzavřených jednáních mezi spojenci již panuje výrazná frustrace z maďarského postoje, který není vnímán jako oprávněný a proporcionální.

Číst dále

Vláda by měla jasně usadit čínského velvyslance

. Téma: .
  • Předseda Senátu Jaroslav Kubera nejdříve ohlásil plán cesty s podnikateli na Taiwan během příštího jara, během úterý však po tlaku čínského velvyslance začal zvažovat její zrušení. Čínský velvyslanec opakovaně obchází české politiky a vyhrožuje jim odplatou komunistického státu, pokud nebudou jednat v souladu se zájmy Pekingu. Podobné schůzky čínský ambasador absolvoval s premiérem, ministrem zahraničí či ministrem kultury.

Číst dále

Evropská unie by měla na Blízkém východě převzít iniciativu

. Téma: .
  • Turecký vpád do severní Sýrie a následné diplomatické zásahy USA a Ruska, které přispěly k přerušení bojů, znovu připomněl pasivitu a neakceschopnost Evropské unie v regionu. Přitom právě země EU, na rozdíl od USA a Ruska, ponesou největší následky eskalace konfliktů na Blízkém východě v podobě migračních vln a radikalizace muslimské populace. Stabilita na Blízkém východě, prevence velkých migračních toků a potírání militantních islamistů by měly patřit mezi absolutní priority zahraniční a bezpečnostní politiky EU.
  • Vzhledem k tomu, že USA se rozhodly k redukci a přeskupení své vojenské přítomnosti v regionu, kde narůstá riziko konfliktů mezi jednotlivými aktéry a zejména znovuobnovení bojeschopnosti a vojenských akcí Islámského státu v Sýrii a Iráku, Evropská unie se nemůže vyhýbat vlastnímu vojenskému angažmá. EU má k dispozici v rámci své bezpečnostní a obranné politiky nástroje pro takovéto situace, mnohdy jí ale chybí politická vůle je využít.
  • Pokud státy EU nechtějí za doprovodu nedostatečně účinných diplomatických a sankčních opatření pouze pasivně přihlížet eskalaci na Blízkém východě, měly by v úzké koordinaci s USA a mezinárodní koalicí proti IS vyslat konkrétně do Iráku vojenskou misi s odpovídajícím mandátem. Česká republika by takovou misi měla podpořit a aktivně se do ní zapojit. O bezpečnost v ulicích Evropy se dnes bojuje právě v Levantě.

Česká vláda by se měla spojit se státy požadujícími celkovou změnu vztahů s Tureckem

. Téma: .
  • Turecký prezident Erdogan invazí do severní Sýrie potvrdil svou pozici nedůvěryhodného a nebezpečného diktátora, který využívá vojenské síly ve snaze o dosažení svých politických cílů a revize mezinárodně-právního uspořádání v regionu. Takové jednání Turecka je v rozporu se zájmy Západu a České republiky, která by tudíž měla změnit svůj celkový přístup k této zemi.
  • Na tureckou invazi nelze nahlížet jako na jednorázový problém, který je možné vyřešit dílčími kroky, jako jsou diplomatické nóty, ostrá odsouzení tureckého jednání a částečné sankce. Erdoganovo Turecko se i v mnoha dalších ohledech chová jako revizionistická mocnost stavějící na rozdílných hodnotách a sledující odlišné zájmy, než které sdílí Západ. Jednání Ankary už dávno není slučitelné s jeho přístupovými rozhovoru o členství v EU a z dlouhodobého hlediska ani s členstvím v NATO.
  • Česká vláda by proto měla zahájit konzultace o celkové změně vztahů s Tureckem v rámci EU, s partnery v NATO i bilaterálně, a to zejména s USA. Konkrétně by měl předseda vlády ČR na zasedání Evropské rady nejen požadovat, aby Evropská rada uložila Evropské komisi vypracování návrhů dílčích ekonomicko-politických opatření, ale i okamžité ukončení přístupových rozhovorů a vypracování nového strategického rámce pro vztahy mezi EU a Tureckem.

Vláda by měla odmítnout nebezpečné snahy prezidenta Zemana o destabilizaci západobalkánského regionu

. Téma: .
  • Prezident Zeman při návštěvě Srbska prohlásil, že by Česká republika měla přehodnotit své rozhodnutí z roku 2008 a zrušit uznání Kosova jako státu. V českém ústavním systému rozhodnutí o uznání států činí vláda vykonávající zahraniční politiku, přičemž v tomto případě se prezident Zeman snaží vydíráním vyvinout nátlak na Babišův kabinet.
  • Vláda by měla tyto prezidentovy snahy jednoznačně odmítnout, protože slouží pouze zájmům Srbska a Ruska v západobalkánském regionu. Zemanova snaha o oduznání Kosova působí destabilizačně v křehkém regionu, kde se ČR systematicky snaží snahy Kosova i Srbska o budoucí integraci do EU podporovat. Česká republika v tomto regionu kvůli Zemanovým výrokům ztrácí kredibilitu menších západobalkánských států, jako je Černá Hora, Severní Makedonie či Bosna a Hercegorina, když se její prezident snaží hodit jeden z místních křehkých států přes palubu, aby se zavděčil imperiálním ambicím Ruska a jeho de facto satelitu Srbska.
  • Nejde o to, že by stávající uspořádání na Západním Balkáně bylo ideální, ale za stávajících podmínek je dané uspořádání jediné udržitelné. Oduznání Kosova Českou republikou by nepodpořilo žádný český zájem a nepomohlo vyřešit žádný z problémů, se kterým se Kosovo, Srbsko a celý region potýká. Podpořilo by to jen ruské snahy o destabilizaci regionu, což je v přímém rozporu se zájmy České republiky.

Europoslanci by měli kandidáta na vysokého představitele J. Borella konfrontovat otázkami ohledně Ruska a Číny

. Téma: .
  • Kandidátem na pozici vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU je španělský ministr zahraničí Josep Borell. Ten v minulosti opakovaně prokazoval měkký přístup k ruské agresi, což vyvolává řadu obav o jeho očekávaných krocích.
  • Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty spolu s desítkami evropských expertů připravilo sérii otázek, na které by se ho europoslanci měli dotázat.

Vláda by měla představit harmonogram vystoupení z Mezinárodní investiční banky

. Téma: .
  • Mezinárodní investiční banka je reliktem sovětských dob, který měl od roku 1970 pomáhat financovat projekty mezi socialistickými zeměmi. Tato banka je bezpečnostními institucemi popisována jako možná krycí aktivita pro ruské vlivové a zpravodajské aktivity uvnitř schengenského prostoru, čemuž napovídá i snaha zajistit jí bezprecedentní diplomatickou imunitu v novém sídle v Budapešti. Přestože ČR již od roku 2014 zvažovala opuštění tohoto primárně ruského projektu, zatím k tomu nedošlo. Naopak česká vláda svými kroky fakticky pomohla ruským aktérům, kteří čelili evropským sankcím.

Číst dále

Česká vláda by měla přehodnotit své postoje k Íránu

. Téma: .
  • Íránský útok na saudskoarabská ropná zařízení je jen další z řady nepřátelských akcí islamistického režimu, kterým Teherán podkopává bezpečnost na Blízkém východě a ohrožuje mezinárodní stabilitu.
  • Na Saudskou Arábii zaútočil během léta již několikrát. Írán dále destruktivně přispívá do lokálních konfliktů buď přímo nebo zprostředkovaně v Iráku, Sýrii (Asadův režim), Libanonu (Hizballáh) a Jemenu (Hútíové). Teheránský režim dále podniká nepřátelské zpravodajské operace v Evropě (včetně ČR), narušuje bezpečnost dopravy zejména v Hormuzském průlivu Perského zálivu a vyvíjí vlastní raketové a jaderné kapacity.
  • Ani před odstoupením USA od jaderné smlouvy (JCPOA) v květnu 2018, kterou Írán dnes již nedodržuje, nebyl teheránský režim méně agresivní a destruktivní. Evropská unie v čele s Německem a Francií však stále naivně věří v účinnost dohody.
  • Česká republika nemá žádný důvod pokračovat v podpoře politiky appeasementu vůči Teheránu. Lobbistické snahy jednotlivců z česko-slovensko-iránské obchodní komory, jejichž manipulace s českými vízy vedly k odvolání našeho velvyslance z Teheránu, by neměly určovat českou zahraniční politiku. Naopak vláda ČR by se měla jasně přihlásit k podpoře sankcí proti Íránu a koalice za bezpečnost plavby v Perském zálivu, jejímiž členy jsou vedle USA i Velká Británie, Austrálie, Izrael, Bahrain a Saudská Arábie. V rámci EU by ČR měla otevřít konstruktivní debatu o tom, jak realisticky nastavit vztahy s íránským režimem a postavit se k jeho jadernému programem, jelikož nefunkční dohoda JCPOA tak či tak pozbyde platnosti nejpozději v roce 2030.