Zazděné Mexiko a kobercové nálety: Co může Evropa očekávat od příštího amerického prezidenta?

. Téma: .

Donald Trump či Ted Cruz by dříve byli označeni za potřeštěné extremisty. Dnes v boji o republikánskou nominaci vedou. Bernie Sanders je Hillary Clintonové v primárkách Demokratické strany překvapivě silným soupeřem. Politika budoucího prezidenta tak může být krajně pravicová, středo-levicová i levicová. Pokud zvítězí favorizovaná Clintonová, Evropa se nejspíš obávat nemusí.

Bude si příští americký prezident rozumět s Vladimirem Putinem? A jak se postaví k prohlubování obchodních vztahů s Evropskou unií? Debatám, které doprovázejí prezidentské primárky v USA, zatím dominují především domácí témata. Zahraniční politika přichází na přetřes zejména v souvislosti s americkou národní bezpečností, bojem proti terorismu a ohrožením velmocenského postavení USA ze strany jiných států. I přesto však vyjádření jednotlivých kandidátů poskytují poměrně dobrou představu o tom, jakým směrem by Spojené státy rádi vedli a co by to znamenalo pro Evropu. Podobně jako dlouhodobá předpověď počasí dokáže určit, jestli je pravděpodobnější, že za měsíc budou padat kroupy, nebo teplotní rekordy, měla by předpověď americké zahraniční politiky být schopna posoudit, jestli příští prezident zruší sankce uvalené na Rusko, nebo mu třeba vyhlásí válku.

Hillary Clinton: Pokračování Obamovy politiky?

Hillary Clinton, horká favoritka na vítězství v celých volbách, zastávala do února roku 2013 post ministryně zahraničí. Proto si lze o jejích zahraničněpolitických názorech vytvořit poměrně detailní představu. Zároveň je ale třeba poznamenat, že její ideologické zakotvení není z nejpevnějších. Clintonová v minulosti několikrát vycítila příležitost a změnila své postoje tak, aby přilákala větší část potenciálních voličů. Dříve například vášnivě chránila tradiční pojetí rodiny, zatímco dnes neméně vášnivě prosazuje sňatky homosexuálů.

Pokud bychom zkoumali, který z kandidátů by americkou politiku nejméně odklonil od směru, jejž poslední dvě volební období určoval Barack Obama, dospěli bychom právě ke jménu Hillary Clinton. Jejich dřívější spolupráce i mnohá vyjádření dávají tušit, že kandidátka demokratů do značné míry sdílí Obamovo vidění světa. Ta však opakovaně zdůrazňuje, že by především v zahraniční politice prosazovala tvrdší linii než současný prezident. Clintonová podporuje prodloužení a zpřísnění sankcí za anexi Krymu a volá po začlenění Ukrajiny do EU. Negativně se naopak staví k možnosti Brexitu. Domnívá se, že premiér Cameron své zemi nebude schopen v odchodu zabránit; Cameronův postoj k Unii označila za „ujetý“. Mnozí z unijních lídrů zvolení Clintonové považují za nejpřijatelnější alternativu. Podporu jí vyjádřili například francouzský a německý ministr zahraničí, ale i Nicolas Sarkozy, bývalý francouzský prezident.

maxresdefault

Clintonová v minulosti několikrát změnila své postoje tak, aby přilákala větší část potenciálních voličů.

(zdroj: youtube.com)

Bernie Sanders: Skandinávský model a levicová Amerika

Druhý kandidát Demokratické strany Bernie Sanders se s oblibou prohlašuje za demokratického socialistu, kterým ovšem není. Jeho názory jsou sice na americké poměry silně levicové (všeobecné zdravotní pojištění, snižování příjmové nerovnosti, progresivní sazba daně z příjmu, …), ale pokud by Sanders žil v Evropě, byl by pravděpodobně považován za relativně umírněného sociálního demokrata. Bývalý senátor ze státu Vermont se zhlíží ve skandinávském ekonomickém modelu a často zmiňuje Dánsko jako zemi, jejímž hospodářským systémem by se chtěl inspirovat. Významní dánští představitelé, mezi nimi i premiér Lars Lokke Rasmussen, se proti spojování své země se socialismem ohradili. Poukázali na to, že dánská ekonomika je založena na tržním principu a soukromém vlastnictví – hodnotách, s nimiž je socialismus neslučitelný.

Hlavním tématem Sandersovy kampaně je příjmová nerovnost. Své levicové orientaci je věren i v zahraniční politice: podporuje jadernou dohodu s Íránem, prosazuje omezení amerických vojenských zásahů ve světě a po Evropské unii žádá větší solidaritu se zadluženým Řeckem. Kromě toho také nesouhlasí s dalším rozšiřováním NATO, neboť nechce zhoršovat vztahy s Ruskem. Pro boj s Islámským státem by ale chtěl založit podobnou organizaci, do níž by zapojil i Ruskou federaci.

Bernie_Sanders_by_Gage_Skidmore

Hlavním tématem Sandersovy kampaně je příjmová nerovnost.

(zdroj: wikimedia.org)

Donald Trump: Magnet na frustrované voliče, katastrofa pro republikány, katastrofa pro svět

Vůbec nejvýraznějším fenoménem voleb je Donald J. Trump. Businessman, který působí, jako by mezi ostatní kandidáty spadl z jiné planety, vede v boji o republikánskou nominaci. Stranický establishment se s vědomím toho, jaké důsledky by Trumpovo zvolení mohlo pro republikány mít, zoufale pokouší jeho kampaň sabotovat. Za negativní reklamu už špičky Republikánské strany utratily miliony dolarů. Proti Trumpovi vystoupil třeba i vyzyvatel Baracka Obamy z minulé volby Mitt Romney. Bez úspěchu. Zatímco jiní kandidáti z volby postupně odstupují (Rubio, Carson, Bush, …), Donald Trump si v průzkumech udržuje první místo.

Jeho politické názory nelze snadno zařadit pod nějakou ideologii. Trump sám se prohlašuje za konzervativce, čímž získává sympatie republikánských voličů, mezi nimiž je tento pojem populární. Mnohé z jeho názorů jsou však konzervatismu na míle vzdáleny. Je například známo, že se zasazoval o rozšíření práva na potrat, o zavedení veřejného zdravotního pojištění, prosazoval zákaz vlastnit útočné zbraně a dokonce navrhoval, aby byli bohatí Američané přinuceni vzdát se téměř patnácti procent svého majetku ve prospěch splacení státního dluhu. V minulosti také několikrát podporoval kandidáty Demokratické strany (mj. i Hillary Clinton), a proto lze usuzovat, že jeho současná pozice je spíše taktickým zaplněním díry na trhu než niterným názorovým přesvědčením. Svou kampaň staví na populismu, zjednodušujících úderných a snadno zapamatovatelných sděleních, agresivní rétorice a srozumitelném označení nepřítele. Snaží se vyvolat pocit, že zatímco všichni ostatní marně tlachají o složitosti problémů, on dokáže přijít s rázným a jednoduchým řešením, jež se ostatní politici, které nezřídka označuje za hlupáky, bojí použít.


Donald_Trump_(8567813820)_(2)

Vůbec nejvýraznějším fenoménem voleb je Donald J. Trump.

(zdroj: wikimedia.org)

Ono jednoduché vidění by mohlo být pro Spojené státy, a možná ještě více pro zbytek světa, dosti nebezpečné. Trump je přesvědčen, že Vladimir Putin je skvělý lídr a že by se s ním dokázal výborně domluvit. Neměl by nic ani proti širšímu zapojení ruských jednotek v syrském konfliktu. Obecně má pocit, že USA by se měly starat více o vlastní bezpečnost a méně o bezpečnost jiných zemí. To se týká především Evropy, která by měla začít řešit problémy ve svém okolí (např. na Ukrajině) bez americké pomoci. Spojené státy se podle Trumpa nechávají využívat ve prospěch zbytku světa, což musí skončit. Trump prosazuje izolacionismus a silovou politiku. Věří, že Amerika musí budit hrůzu. Jedině tak si podle něj může ve světě zajistit bezpečné fungování a výhodné obchodní vztahy. Íránskou dohodu je třeba smést z povrchu zemského, Číně zabránit v manipulacích s měnovým kurzem a Izrael si musí být jist bezvýhradnou americkou podporou.

Donald Trump také ostře kritizuje imigranty. Na hranicích USA s Mexikem by chtěl postavit zeď a muslimům by zcela zakázal vstup do země. Migrační politiku Angely Merkelové považuje za obrovskou chybu, která může způsobit kolaps celého kontinentu. Netřeba podotýkat, že s německou kancléřkou by společnou řeč hledal těžko.

Ted Cruz: Konzervativní Texasan jako přijatelná alternativa

Ted Cruz, texaský senátor a favorit Tea Party, silně konzervativního křídla Republikánské strany, působí v porovnání s Trumpem jako poměrně přijatelná alternativa. Ze dvou zbývajících kandidátů má právě on největší šanci Trumpa porazit, a to i přesto, že se, ve snaze získat hlasy některých Trumpových podporovatelů, jeho rétorice dosti přiblížil. Trump s Cruzem se proto často předhánějí v radikálnosti svých návrhů. Cruz se pak ocitá ve schizofrenní situaci, kdy se, s různou mírou úspěchu, úporně snaží vysvětlit, v čem se od svého soupeře odlišuje.

Ted Cruz věří, že Amerika musí stát po boku Izraele jakožto věrný spojenec, ale do jednání o případném vzniku palestinského státu by zasahovat neměla. Ostře kritizuje jadernou dohodu s Íránem, již by chtěl co nejdříve vypovědět. Do Sýrie by neposílal pěší jednotky, ale vojenské letouny, které by kobercovým bombardováním měly zlikvidovat Islámský stát.

Ted_Cruz_by_Gage_Skidmore_4

Ze dvou zbývajících kandidátů má právě Cruz největší šanci Trumpa porazit.

(zdroj: wikimedia.org)

Napjaté vztahy s Ruskem by pravděpodobně vyhrotil ještě více – kromě zpřísnění sankcí prosazuje i vybudování v minulosti již diskutovaného protiraketového systému v Polsku, České republice a v dalších zemích střední a východní Evropy. Rád by také vypověděl rusko-americkou Dohodu o snížení počtu strategických zbraní (START).

Podobně jako většina Republikánské strany popírá Ted Cruz existenci globálního oteplování. Agendu 21 – iniciativu OSN usilující o celosvětovou koordinaci udržitelného rozvoje – považuje za konspiraci, která má podkopat americkou ústavu, a ve výsledku pak oslabit Spojené státy.

John Kasich: Má třetí vzadu ještě šanci? Naděje umírněných republikánů

Poslední jiskřičku naděje představuje pro umírněnější část Republikánské strany ohijský guvernér John Kasich. Kandidát, který doposud působil dosti nenápadně, se v boji o nominaci dokázal udržet překvapivě dlouho. Mnozí jeho zdánlivě nadějnější soupeři postupně odpadli. Kasich na většinu otázek nahlíží tak, jak by se od běžného reprezentanta republikánů dalo očekávat. Jeho názory jsou méně vyhrocené než Cruzovy či Trumpovy, pročež by mohl posbírat hlasy straníků, kteří se ještě nenechali unést na bombastické vlně emocionální rétoriky jeho dvou protikandidátů a zachovali si zbytky soudnosti. Otázkou zůstává, kolik takových voličů je a jestli by jejich hlasy stačily. Díky tomu, kolik kandidátů do volby nastupovalo, jsou hlasy umírněnějších voličů rozmělněny mezi více osob. To hraje do karet Trumpovi, jehož náskok je díky tomu hůře ohrozitelný. Donalda Trumpa navíc podpořili dva z odstoupivších kandidátů – Ben Carson a Chris Christie.  Poslední odpadlík — Marco Rubio — vyjádřil podporu Tedu Cruzovi.

20177638393_28bc97c923_k

Poslední jiskřičku naděje pro umírněnější část Republikánské strany.

(zdroj: flickr.com)

Kasich odporoval uzavření íránské jaderné dohody, ale vypovídat by ji nechtěl. Írán dle něj musí být plně zodpovědný za své činy, a pokud poruší některou z podmínek smlouvy, je třeba okamžitě znovu zavést sankce. John Kasich by bojoval s Islámským státem i s pomocí pozemních jednotek; prosazuje také širší používání dronů. Uprchlickou krizi vidí primárně jako problém Evropy. Souhlasí však s tím, aby Spojené státy tíživou situaci pomohly částečně odlehčit přijetím deseti tisíc syrských uprchlíků. Turecko by dle Kasichova názoru mělo být součástí Evropské unie, zamítnutí jeho přístupu byla ze strany stávajících členských států chyba.

Republikáni mají zaděláno na velmi vážné problémy

Republikánskou stranu v těchto volbách postihlo prokletí jménem Donald Trump. Ten hned na začátku kampaně oznámil, že pokud jej do volby nenominuje strana, nevylučuje, že bude kandidovat sám jako nezávislý kandidát. Není jisté, že by tuto výhružku splnil, nicméně pokud ano, rozdrolil by hlasy republikánských voličů a usnadnil Demokratické straně cestu k obhajobě prezidentského úřadu.

Odborníci se shodují na tom, že Trump se s největší pravděpodobností prezidentem nestane. V průzkumech, které porovnávají jeho šance proti oběma kandidátům demokratů, prohrává. Je však dobré si uvědomit, že ještě před nedávnem vyvolávala představa jeho kandidatury na tvářích většiny komentátorů úsměv. O něco později, když kandidaturu oficiálně ohlásil, znělo tvrzení, že získá nominaci, komicky. Teď v primárkách vede a šance jeho oponentů se každým dnem více přesouvají do roviny teorie. Oba jeho straničtí rivalové by paradoxně ve volbě měli větší šanci porazit demokratického kandidáta.

Jakého prezidenta máme čekat?

Za rok snad budeme letošní americké volby popisovat zhruba takto: Nominaci demokratů získala Hillary Clinton, která porazila překvapení voleb Bernieho Sanderse, jenž jí byl nad očekávání zdatným soupeřem a párkrát dokázal volbu docela zdramatizovat. Proti ní se postavil Donald Trump, jehož v zisku nominace nedokázaly zastavit ani úporné snahy republikánského vedení, které se, seč mohlo, snažilo zabránit tomu, aby se kandidátem stal člověk, který radikalizuje a rozkládá stranu a kterého think-tank týdeníku The Economist označil za globální bezpečnostní riziko. Republikánský establishment tak, poněkud ironicky, doufal, že Trump ve volbě neuspěje, neboť opačná situace by pro Republikánskou stranu mohla být fatální. Hillary Clinton se stala prezidentkou. Její politika pokračuje v Obamových stopách, přestože v některých otázkách se snaží od svého předchůdce odlišit, zejména verbálně tvrdším postojem vůči Rusku. Pro zbytek světa se příliš nezměnilo, a ten je za to povětšinou rád. S ohledem na ostatní možné scénáře je za tento vděčný.

USA prezidenti

12910957_942992279146945_588864463_n

Jiří Hruban působí jako externí spolupracovník Analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.